Víš po čem tělo mé nejvíce touží? Po tvém něžném dotyku na mé teplé kůži. Víš po čem nejvíce touží mé oči? Zahlédnout pohled tvůj
Srk po srku, ze sklenky upije, polyká doušky slaďounké sangrie. Bere mě láska na milost,
Stál jsem na mrakodrapu smutný a zmatený po tváři mi tekly slz prameny já byl zamilovaný jen do tebe ale ty jsi odešla
Ležíme v nemocnici těžce ranění ale i tohle náš cit k sobě nezmění mám tě rád
V očích tvých pohled můj zkoumavě bloudí, o tvoji pozornost jak kotě loudím. Vodopád vlasů tvých
Večeřím smutek,snídáme naději, co stalo se v neděli,smaže už pondelí. Nesmaže..pak přijde úterý. Lásku jsme stratili,nebo ji ukradli.
Jednou v noci ty jsi tam byla narkomanka zfetlá a opilá já ti tak chtěl strašně ti pomoc ale bál jsem se abych nedostal nějakou nemoc
Dětský nářek a voda tekoucí a dva obrovští pavouci tma chlad a pronikavý zvuk pojdte tiše od božích muk Strach nás obklopoval
Ó paní má,ó luno zářivá! Kdopak Tvé srdce má,kdopak Tvou duši zahřívá? Máš mořských hlubin tajemné oči, vábná jak SIRÉNA za kterou do vln každý zkočí. Jsem ztracen v Tvém zářivém jasu a
Když zaplaví tě pocit strachu a ty nevíš jak z něj ven. Tak otevři si Hynka Máchu a čti jak popsal krásný den. Když zaplaví tě pocit tísně
Probouzíte se každý noc a den, víte že to není jen sen. Ale já se chtěl do snu dostat, ani nevím jak sem to mohl tak posrat. Myslel sem si že mi bude líp,
Člověk pozná co měl, až když všechno ztratí, je to pryč, je konec, už se to nevrátí. Musíme se s tím smířit, ikdyž to nejde, musíme počkat až láska sama odejde. Necháme jí jít s jiným, ať je šťastná,
Po lásce se rány hojí to samota je vyhání svou holí. Přimkne se tak až to bolí a královna smutku si svoji obětˇ zvolí. Mnohé z nás tak jediným úderem skolí.
Láska je kouzelné slovo, ovšem na světě jí není mnoho. Kouzlo lásky spočívá v tom, že si dva najdou v sobě zlom. Je to kouzlo na světě jediné,
Na piánu, Má drahá, Ležíš nahá, Ležíš přede mnou, Takový pohled po ránu…
Co to má za smysl, podezírat léto z nečestných úmyslů, když jsem milencem jedné z doby, možná jsem až k podzimu kles, však říkám si: „Co by…“
Ach příteli...chtěla bych- oblázkem být ve tvé dlani, chtěla bych být Štístkem, jenž splní Ti všechna přání. Chtěla bych-
Jen jeden pohled mohl bys mi dát, jen jeden úsměv,co umí hřát. Jen jeden polibek-byť jen letmí, jen jeden dotek než se setmí, abych já až budu spát,si mohla o tobě nechati zdát.
Má nádherná, něžná krásko. Jak rád bych ti říkal: Lásko. Však jiný měl přede mnou náskok. Tak nezbývá mi, než zas a zas doufat, že osud ve správný čas
Kdybych dneska zemřela, zemřela bych šťastná. Splnil se mi sen. Toužila jsem se tě dotýkat, mohla jsem. Toužila jsem s tebou usínat, směla jsem. Chtěla jsem vedle tebe jen ležet jako včera večer.
Lucince Lásko má,kdybych uměl malovat, namaluju Tebe,jak stojíš u postele. Jak ti voní vlasy po ovoci, jak ti září v noci oči.
Když mě chvíli nevidíš, začne se ti stýskat? Odpovíš ano, nemá mě kdo v mých vlasech vískat. Když mě chvíli nevidíš, začnu ti chybět? Odpovíš ano, musím tě vidět. Když mě chvíli nevidíš, nejsi ve své kůži?
Srdce vroucím žalem samoty oplévá, slzami zlost,bezmoc a žal zalévá. Tu,co srdce má nejraději u sebe nemá,propadá tak beznaději. Kamarádi,společnost,vše mu bez ní je jen přítěží,
Svědomí činy jež konal jsem spalují, mračna výčitek černá se nademnou stahují. Myšlenky temné celou mysl obklopí, déšť z mračen výčitek bolestivě mé tělo pohltí. Spolu se slzami viny vytvářím sobě muka,
Noc se vleče, já tu sedím sám..stačilo pár vět. Svět se zbořil..voda strhla břeh. A zbyl nám prázdný svět. Už necítím nikde lásky dech.. Od rána do večera toulám se pouští,
Milionny doteků a něžnůstek chtěl bych Ti lásko dát! Vidět Tvé oči,Tvá ústa,jak umějí se smát. Říkat miluji Tě,chtěl bych Tvé srdce v touhu rozehřát. A pořád Tě líbat a šeptat,jak mám Tebe rád! Když mluvím o lásce,blikají hvězdy
Kdybych teď odešel ze světa živých, žaloval bych na celý svět! Že závidím ptáčkům, jejich bezstarostný let! Vykřičel bych ze svého srdce bolest a žal,
Světýlka v dálce blikají dva milenci se v parku vášnivě líbají jsem to já ze svím miláčkem když se loučíme zalikám se pláčem ona nemúže,nemúže odejít
Když jsi mi na blízku, tak vznáším se jak na lístku. Když mi smutno je, tak jediný pohled na tvou fotku mně u srdce zehřeje.
a mé srdce je v Tvém držení! Rád bych políbil Tvůj květ a cítil rozkoš v jeho sevření! Rád bych líbal Tvou šíji,boky a láskou k vrcholu stoupal mílovými skoky!