Mé srdce je samý šrám, komu dalšímu zas věřit bezedně mám. Vždy mi lásko říkává, polibky mi vrací, ale bezduché
Buď jen mou, bohyní, ženou, nahou a na záda položenou.
Jsi stránkou papíru v životní knize já měl jsem to štěstí v Tebe mohl jsem psát náhle však řádek
Sluníčko mé... vyjdi, pomoz mi... Já bloudím... lásko, ve tmě mě najdi, neb se zblázním a zhroutím.
Už mi zase tečou slzy po tváři, další poznámka smutného dne v diáři. Stírám je svojí dlaní, Myslím na to že uz nejsi mou paní. Nachvilku jsem usnul a měl jsem o tobě sen,
Věřil jsem ti, když si řekla Miluji tě, věřil jsem ti i tvé „nezklamu tě,“ věřil jsem v naši lásku, a to zajistilo moji porážku. Myslel jsem si že ses změnila,
Pojď sem ke mě a pověz mi do očí, proč když jsem s tebou, svět se mi netočí? Proč když jsem s tebou, mohla bych létat, při myšlence na tebe, slzy začnou stékat? Proč když tě vidím, chci tě políbit,
Tak těžko mi bez tebe je a dlouhý zdá se čas, kéž bych byl ted u tebe a líbal tvou tvář. Líbal tvou tvář
Nenávidím tyhle svoje stavy, když nemohu vymazat žal ze své hlavy. Když usínám, srdce mé je naplněné smutkem a vím, že to nelze změnit žádným skutkem. Když přichází sny, co jen bolest znásobí
dřív jsem tě měla jako kamaráda, dřív jsem tě měla jenom ráda, dřív jsem tě nemohla milovat, ale teď se mi celý svět pomotal, podlamují se mi kolena,
Už je to dlouho, má nejkrásnější touho, co jsem Tě naposlety spatřila. Krev se ve mě vařila, byla jsem šťastná.
Když poprvé jsem ji uviděl, přál sem si abych ji líbat směl. Neodolatelný pohled můj a pohlazení, něžnými slůvky neodolala pokušení. Potom poprvé mě políbila,
Už je to tu zas, po zádech mi běhá mráz. Srdce mi steskem buší jen, snad to byl jen špatný sen. Jako do pekla cesta strmá,
když sem zažil lásku,byla první co jsem zažil.lehký jako vánek ,všude sem ji spatřil.krásná ,jako když tě blesk udeří do srdce,až dech se zastaví, jen anděl proletí.držet ji v náručí, a plakat štěstím sem chtěl, jen pomilovat sem ji neumněl.tak mi ji osud vzal, snad dalšich sto s
Sedíme na zemi, hledíme na nebe, vezmu jí za ruku, v srdci mě zazebe. Kazdý z jineho druhu jest,
Mé srdce bylo chladné pro lásku. Tak chladné jako déšť za bezesných nocí. i přišla do mého života jiskra. Zrozena z měsíční hory za úsvitu slunce. Tou jiskrou jsi ty, jen ty můžeš mé srdce probudit k životu.
Předchozí báseň v angličtině. My heart was cold to love. So cool like rain for sleepless nights. and have came to my life spark. Born on a monthly mountain at sunrise.
Mé srdce ty slova do mojí hrudi vtlouká, pro tebe to je, jak když si jen něco brouká. Nemáš tušení, že to je tlukot pro tebe, i když to ví všichni i to modré nebe. Ví, že ty slova tam mám vyryta,
Jdu po ulice a všude vidím TEBE Nevnímám jakou barvu má nebe Déšť smáčí moje vlasy Slzy lepí moje řasy Ulice je plná davu lidí
Je zvláštní jak jsme si cizí, Je zvláštní jak to všechno mizí. Chtěla bych aby si změnil tón tvého hlasu, Vždyť jsme se drželi spoustu let kolem pasu. Vím že pravda je když říkáš my dva už nic,
Už je to několik týdnů co jsem od tebe odešla.. Klid ve své duši jsem zatím však nenašla Na srdci těžký kámen mám Vím že ty už nejsi sám… Věděla jsem jak to pro mě bude těžké
Když srdce chmury obklopí když dýka smutku se do něj zaboří Tak tu budeš ty aby si je rozevlála a tu dýku ze srdce vytáhla Když mysl temnota souží
Být s tebou je můj sen veliký, Tak proč je vše tak složitý? Chtěl bych s tebou sdílet všechny pocity, být tu jen pro tebe, sdílet i tvé dotyky. Avšak jde o to, co chceš ty, to vím já,
Princi na bílém koni, kde jsi? čekám na pochopení, pohlazení, ale nic z toho nepřichází. Najdeš se někde mezi tisíci, můj vysněný sne?
Jenom s Tebou chci být, o tom můžu jen snít. Vedle sebe Tě mít, a naplno už žít. Chci být jen s Tebou.
Ztratil jsem lásku, I smysl žít, Ale byla tu osoba, o kterou jsem se mohl opřít… Řekla mi, že láska bolí, A nezapomeň , vždy trpí
Nevěřil jsem, slepý byl lásku v mýtus zaměňoval nakonec mi v srdci zbyl žal, který se umocňoval Před sebe hleděl jsem skrze klam
Tě vidím když jdu spát, je to tím, protože Tebe mám rád… Potom o tobě sním… Tak ruku mi dej,
Lehaje si do voňavé trávy pod strom širý Schovaje se v jeho stínu, zavřu víčka a vzpomínám Vzpomínám na ten den, jakoby to bylo dnes, v tuto chvíli Dotýkám se vzpomínek a blaženě se usmívám Nevzpomínám na faráře, rodinu, pár přátel ani na slavnostní obřad
Chtěla bych jak oblaka bílá, dotýkati se denně rtů tvých, máš ústa tolik přitažlivá, plna žáru ohně v nich, chtěla bych se spálit ohněm rtů tvých, chtěla bych pohladit tvůj vlas a pak děkovala bych světu, že dal mi prožít tolik krás