Když srdce chmury obklopí když dýka smutku se do něj zaboří Tak tu budeš ty aby si je rozvála tu dýku z něj vytáhla Když mysl teplota souží
Miluju tvé oči, když se na mě dívají, miluju tvé rty, když mě něžně líbají. Miluju tvé srdce, když zrychleně buší, miluju tvé řasy, malované černou tuší. Miluju tvůj hlas, když mi něco vyprávíš,
Otáčím se o pár měsíců zpátky a vzpomínám na naše překrásné pátky. Naše nekonečné a nerozlučné objetí je teď jako prokletí. Na ulici jenom sám zpěv ptáků a vítr vál
Věčná to otázka-co je to láska, je-li to je štěstí,na jehož konci srdce praská, když chlapa nezajímá jestli je hezká, jen doufá,že to bude láskyplná stezka, ať je to bruneta,blondýna,či zrzka,
Moje malá Janička, po tej se mi tuze stýská, moje krásná Janička, jestlipak si já ji získám, když sem s ní sám skoro se z toho raduju, Bože já jí asi vážně miluju. Každej její další úsměv pohladí,
Bojim se bejt s ní ale chci za ní chodit nemůžu s ní mluvit ale chci se s ní bavit stydim se podívat ale chci se na ní koukat chvíli mi připadá že začne snad mňoukat moc pěkná holka kterou asi nebudu mít
Já jsem tě měla ráda, ale tys to neviděl. Moc jsem tě chtěla, tys to však přehlížel. Bylo mi s tebou fajn,
Srdce bolí, slzy tečou, bolest neustává, minuty se vlečou. Nůž mi srdce rozřezává, každý moment semnou mává. Už nejsem jako dřív,
Ta bouře na mý hrudi při setkání v podvečer, srdce jak na pouti,štěstím bych brečel, po prvním polibku zbavim se křeče no a teď ať se čas vleče! Co na tom,že nemáme kam jít,
Sedím v posteli s hlavou plnou zmatku, jak kdybych ve škole nechápala látku. Poslouchám písničky a sním, to, že už pro tebe nejsem, vím. Kéž bych se tě mohla vzdát
Mám v srdci bolest a zároveň smutek, jako by mi z něj někdo utek. K jiné utekl, opustil mě náhle, mám všechny zážitky uloženy v hlavě. To jak mi ublížil, pustil mě k vodě,
Ublížil jsi mi a dobře to víš, nedělej, že neslyšíš, nedělej, že spíš. Moc jsi mě zranil na duši, jsem do tebe blázen až po uši.
"" " " " " " Odpusť mi, že jsem byl k tobě hodný Odpusť mi, že jsem nebyl zlý a podlý
" " " " " Proč bych měl psát o lásce? vždyť to slovy říci nejde, co já cítim k té holce, tak krásné slovo napsat nejde.
Tehdejší stav " "" "" "" " " pitomý penize zasranej svět citim se jak kdybych si do hovna sed nadávam na vše,svět se točí dokola
Ona """"" Ona zlomila mi srdce,ruku taky nohu teď v dirovanejch punčochách stojí tam na rohu bere velký peníze za hodinovou lásku
Mám s tebou jít ven a všecko ti říct? Nebo si nechat zdát jen další sen a pak už dál nic? Sbírám odvahu, abych ti to řekla,
Jeden bar v ulici se otřásá hlukem, před jeho vchodem stojí holka s klukem. Zasnění ve tváři, láskyplný pohled, nevadí jim, že jsou všem na dohled. Okolí pro ně podstatné není,
Snad jednou budeš číst mé řádky. Snad vrátíš se mi jednou zase zpátky. Snad osud nerozdělil nás dva nadobro. Snad existuje nějaká cesta zpět. Snad budu ti moc říct někdy pár svých sladkých vět.
Můj jazyk stále leží v puse cítí se být osamocen protože si nemá s kým hrát líbal by se v jednom kuse jenže to by mu někdo musel
Čekáš na něco co se nemusí stát, Myslíš na to ve dne v noci, nejvíc když jdeš spát. Setkáme se ještě spolu v náručí? Někdy, až čas bolest přehluší. Každá píseň jednou musí skončit,
Čekáš na něco co se nemusí stát, Myslíš na to ve dne v noci, nejvíc když jdeš spát. Setkáme se ještě spolu v náručí? Někdy, až čas bolest přehluší. Každá píseň jednou musí skončit,
Prostorný, krásný byt, všude ticho, všude klid... Ťuky, ťuk, vím, že jsi sám.
Proč jsi mi ublížil? Proč jsi mě ponížil? Proč jsi ke mě tak milý byl? Proč jsi mě pak jak hračku odhodil? Proč jsi mi sliboval modré z nebe?
Slzy mi pomalu po tváři stékají, sny o tobě mi prostě spát nedají. Pořád v hlavě přemítám ty hezké věci, když to začalo, tehdy v březnu v noci. Přemýšlím, kde se chyba stala,
Ráno sem přišlo pomalými kroky, všude je ticho, žádné zvuky. Na mě zas dolehla ta tíha smutku, asi jak odezva tvých nedávných skutků. Připadám si jako ve zlým snu,
Vykouzlil jsi úsměv na m tváři, jen díky tobě mé srdce září. Jenže slzy se smát neumí, a optimismus se mi v hlavě nehoní. Proto pořád doufám v zázrak,
Hledím ti do očí, po polibku toužím stůj ještě chvíli, já překonám sebe kvůli té chvíli tak dlouho se soužím pro jeden polibek modré snesu Ti z nebe Do hráze z bázně derou se praskliny
Polib mne, než usnu ... ... a usnu jako bůh.
Když slunce s obzorem splývá když skřivánek svou píseň zpívá když ráno kvapem se blíží když smutek mé srdce tíží Probouzím se bez tebe