Dokonalý zlatý kruh, chrání i svazuje, značí že nejsi sám, že někdo je a ten Tě miluje.
Když dotkl jsem se rtů tvých, a když ty neucukla jsi od těch mých, já citil se jak v sedmém nebi, srdce silně rozbušilo se mi.. Já vrátil bych to veškeré dění,
Už padla noc, tajemná paní, ochránce i zabiják, nevinných laní. Padá tma,
Do deště se ráda dívám, Jak oblaka tiše pláčou, Jejich slzy tajně chytám, Když ty kapky po skle tečou. Jdu si sama, spíš pro sebe,
Láska to je věčnost, jež se nevrací. Někdy je div světa, jenž se neztrácí!!!
Jsi mé slunce, co vede mě světem, jsi ze všech květin nejkrásnějším květem, jsi můj měsíc, co mi osvětluje noc, však v novu je tma, ty nejdeš na pomoc. Jsi má bolest, co provází mě snem,
Láska je krásna, pro člověka jasná. Zvuk této básně, zní pro člověka krásně. Láska je dar co nám lidi daj,
Čím víc toho znám tím víc jsem zmatenější o to víc chci být sám prázdný jak srdce gejši. Život není boj, život prostě je
Chci někomu ležet v náručí, někomu, kdo mi lásku zaručí, někomu, kdo mě milovat naučí, někomu, kdo mě bude milovat, někomu, kdo mě bude obdivovat,
Spaluje mě touha po Tobě, mé tělo si tě žádá a ty seš daleko. Mé oči tě chtějí zřít a pomalu se do tvých vpít. Mé ruce chtějí zkoumat tvé tělo,
I drákula může mít lásku, třeba tu největší krásku! Tak proč já lásku nemohu mít, proč pravou láskou nemohu žít? Chci být Julií vlastnící Romea,
Láska je lidský cit, ve kterém jsem se ocit. Když to skončí, tak to moc bolí. Hledáte novou lááásku,
Láska život změní, a každý to ví. Láskou buší srdce, hlava napoví. Láska je jako kopretina,
Jsi v každém mém kroku, už po dobu jednoho roku. Já v sobě jenom tebe mám, ty jsi nikdy nezůstal sám. Něco končí, něco začíná,
Srdíčko s láskou je jako rub jedné mince, které chce najít svůj líc. Svou druhou půlku, své druhé já a bez něj už nechce žít víc. A když svůj líc najde,
Poslouchám tichý zvukot kapek, po podlaze běh malých psích tlapek, kroky lidí, známých, cizích, krásné skladby z tónů ryzích. Vidím paprsky slunce tvořící duhu,
Seděl si v hospodě Vprostřed nevinnosti Pivko si popíjel Vstoupila do místnosti Tvářil se v pohodě
Nešťastná dívka v černé kápi, hledá smutně štěstí mapy, v srdci Kupidův šíp, bolest ji souží, jen po jeho lásce tiše touží. Nebaví ji předstírat, že je vše v pohodě,
Víš, že tě někdo miluje, vždy nad tebou se smiluje, hlupáka ze sebe dělá, aby tvůj úsměv vidět směla. Však nikdy není mířen na ni,
Padám, padám do hlubin nicoty, a to světlo shora umlčuje dálka, Opět se mění mé životní hodnoty, uvnitř tichá válka. Na povrchu pumpy zjizvení,
podmanivou vůni do kůže sis vetřela sepnulas vlasy jak to mám rád s výrazem ďábla a možná i anděla hru plnou svodů začalas hrát nevnímám nic než tvojí krásu
Kristýno, Kristýno, královno ledová, jak rád bych líbal tvá ústa medová, bylas to jediné, co něco znamená, teď nemám nic, duše je raněná. Jak rád bych objímal tvá hebká ramena,
Láska je jako písek v dlani, jedna chyba a uteče Ti mezi prsty. Láska je jako kompas, nasměruje Tě
Umíme se spolu bavit. Umíme se spolu smát. Umíme se dobře sladit. Umíme se na vše ptát. Hodíme se k sobě dosti!
Každý den mám zvláštní sen, vídám ho tam každý den. Snad pořád jen sním, ještě že nebdím. Když ho ve škole vidím,
Proč 1000 krát opakovat miluju tě? Když to oba víme!?! Proč 1000 krát opakovat zbožňuju tě? Když o sobě sníme! Proč 1000 krát opakovat mám tě rád?
Proč má láska tvář dvojí? Jednu přívětivou, a tu druhou pro mne dobře známou, co se ji lidé bojí. Chtěl jsem cítit Tvoji ruku v mé,
Znáš mé city a jsem za to rád, dala jsi mi víc, než mohl bych si přát. Však zahnal jsem to do extrému, když překonal jsem vlastní trému, abych Ti něco pověděl,
Tvé ladné kroky už dávno sleduji, to je důvod, proč Tě tak miluji. Ať zvonky konvalinek Ti v uších stále zní, buď si jistá, že jeden zamilovaný o Tobě sní. Že bez Tebe mi květy nevoní,
bojím se začátků,co řídí srdce s láskou a i když nechci,přemýšlím nad otázkou kdy skončí to,k čemu nás touha nutí proplétat těla i dlouho po usnutí snad jednoho rána tvůj vzkaz ze stolu zvednu