Víš jaké to vůbec je? Když mi tě vše připomíná? Jo věřím Ti, je mi jasné, že tobě se krásně zapomíná. Ono se říká, sejde z očí, sejde z mysli, to si člověk ze začátku určitě myslí. Ale co všechny ty věci, připomínky,
tak zase tančím jen sám se sebou a slzy lásky kanou po to všem já chci ti říct už nikdy na shledanou zase se musim hladit sám
Dere mi to plíce z těla, bolí to tak strašně moc, v noci bývám často bdělá, nespím ani jednu noc. Necítíme dobře,
Zůstávám s Tebou, ty víš, když sníš, i když bdíš. Jsem s Tebou v dobrém i zlém, nevidíš, že na blízku Ti jsem. Když se díváš na naše filmy oblíbené,
Představ si hluk, tak silný že praská ti hlava, Představ si ticho, jen jak šumí tráva. Představ si sebe v šíleném zmatku, Představ si ten chaos, v světovém svátku. Představ si sebe bod hřmícím zvonem,
Je to známá věc, že důvěra je mocná, Že to ona sbližuje, to co láska nezná. Že v životě miluješ jen toho, komu věříš, Že mít lásku a důvěru, je prvotřídní prestiž. Máš obě, máš všechno, a přesto pláčeš,
Nechápu tvá slova, tvá mluva je v hádankách Chci tě vidět znova, tys princ jen v mých pohádkách. Ztratil ses mi v mlze,
Oči jako dva lískové oříšky, co přede mnou unikly za mřižky. Unikly před mýma očima, možná, že láska je toho přičina. Obrátí se na mě nevinně,
Je jedno odkud, kam a za kým, ale je důležité proč a s kým. Cestovat za láskou z dálky, je příjemnější než obálky. Papír nenahradí polibky, doteky,
Z nebe padaj slzy mraků, já vzhlížím vzhůru do oblaků, po tváři mi tečou kapky, vytvářejí mokré mapky. Nevím, zda je to déšť či slzy,
Nesoustředím se, nemyslím na nic jiného, asi jsem ze sebe udělal zase hloupého. Když odepsal jsem Ti a čekám na odpověď, už zase sem píšu svojí každodenní zpověď. Že myslím na Tebe skoro celý den,
Venku je jako v ruské pohádce, sních na větvích a rampouchů provazce. Na střechách leží bílé peřiny, lidé se potí u lopat od dřiny. Je z toho na duši klid a mír,
Marný je teď svět a já nechci zase zpět! Hledám minulost,budoucnost, přítomnost. Hledám odvahu, upřímnost, čest a ctnost. Hledám cestu jak z toho vyváznout.
V mé hlavě je zmatek dán, nevím, co si myslet mám, pocity se ve mně mísí, otázky mi na duši visí. Proč se tohle takhle stalo,
Když člověk čeká na vlak nebo autobus, začíná být naštvaný, když nabírá skluz. Ale co mají říkat ty, co čekají na lásku, čekají na někoho, až sundá jim samoty masku. Čekání člověka může i zničit, ale on vytrvá,
Myslím na Tebe, i když bych neměl, ty myslíš na mě, i když bys neměla, udělal bych cokoliv, kdybych směl, ale tvá slova zatím odmítavě zněla. Ale už teď se těším na další rozhovor,
Uviděl jsem Tě a promluvil, když na nákupu jsem včera byl. Teď třepou se mi kolena, asi mé srdce vzpomíná. Nevím co se to semnou děje,
Ten pocit bezmoci co v sobě teď mám, Ta chvíle vzdálená co blíží se k nám. Vteřina co nás rozdělí na tolik dlouhých dní, Kilometry co zajistí, že dotyky jsou jen sny. Můj pohled od tvého oddělí neskutečná dálka,
Teď je ta chvíle kdy umírám, Teď je ta chvíle kdy slzy utírám. Ta chvíle kdy srdce puká ve švech, Protože ví, že jsi nejlepší ze všech.. Právě teď je mi ukrutná zima,
Přemýšlím, proč položilas mi tu otázku, říkám si, jestli nešlo o nějakou sázku. Co za úmysly vůbec máš, zas a znovu naděje mi dáš. Chceš, abych přijel a tvářil se jako kamarád,
Smutné je, že tu byla spousta překážek, já ale bohužel nevidím žádnou! Smutné je, že zažila jsem hodně porážek a lásek co nehřejí, ale chladnou. Smutné je, že nevíš co bych chtěla říct
Všichni zas říkají, že se ti líbím moc. Že na mě potají, myslíváš celou noc! Naděje si nedávám,
Jen srdce ví jak láska trápit umí Ač tolik žádaná přec nikdo jí nerozumí Jediný pohled stačí
Řekne mi někdo, co se to s námi stalo? Kde se to všechno okolo, to jiné vzalo? Opravdu nevím, já chtěl pryč, ty zas jeho máš, jeden by řekl, že já Tobě a ty mě pokoj dáš. Ale místo toho si povídáme, říkáme, jak se máme,
Pod závojem vlasů tvých jež ramena kryjí chtěl bych se skrýt a zlíbat tvou šíji. V očích tvých laskavých
Už je to něco kolem roku, co sním o tobě po svém boku, však zapomenout na tě musím, řekla jsem si, že to zkusím. Zkoušela jsem, je to půl rok,
Přetékám bolestí,Plný jsem zklamaní, Srdce mé příjmá od smrti pozvání. V nekonečném boji krev polykám, se smrtí jsi rád potykám. Přichází další probělá noc,
Přetékám bolestí, plný jsem zklamání, srdce mé přijímá od smrti pozvání. Najednou ale přicházi změna, de mého života vstoupila žena. Ona mi ukáže znovu můj cíl,
Uprostřed silnice jsme stáli, navzájem se objímali. Slzy jsme měli na tváři, bylo to jako ve filmovém scénáři. Hádka, která předcházela,
Zvorala to a už to nenapraví. Už to nebude ta pohádka, o které kniha praví. Nejde to vrátiti zpátky, nejde to vrátit zpět. Pohádky se smutným koncem by se neměli vyprávět! Usnula pozdě, ale on ji stejně neachránil,