Miluji, když Tě mohu ve své náruči obejmout a pocit Tvého bezpečí Ti tak nabídnout. Miluji, když dovolíš mi koukat se Ti do očí, potom se mnou se celý svět zatočí... Miluji, když můžu hladit konečky Tvých vlasů,
Doma sedím a jen o tobě přemýšlím, jestli jsi pro mě ta pravá. Když venku ulicí se procházím a na protější straně ulice tě spatřím najednou je svět kolem jinačí.
Byla jsi se mnou každý den, já těšit na tebe se chtěl. Bylo to jako ve snu, tak krásné, dlouhé, a zamilované. Pak jednoho dne, z čista jasna jsem se probudil
Máme piknik v minovém poli, děláme, že to nevíme. Hrajeme každý svoji roli, a skrz sebe civíme. Jíme to, co jíme obvykle,
Den šel spát... rozsvítí se svíčka. Zůstaň před zrcadlem stát. Co vidíš? Odraz svého srdce? Já musím se tě ptát.
Cítím se v bezpečí, když mě objímáš a šťastná jsem, když se na mě usmíváš... Ty chvíle krásné dávno minuly nás, tak zkus vrátit čas zpátky zas. Proč právě já jsem stále zamilovaná,
Poslouchám písně krásné a ve mně je smutno,to je jasné. Mít své srdce pohromadě jako dřív. Už ani nehledám nikoho,kdo by mi ho spích. Prohrála jsem svůj boj s láskou,
Když viděl jsem tě poprvé hned dech ráčil opustit mě srdce zběsile bušilo a po chvíli tušilo, že bude bít jen pro krásu tvou a mysl krásně bláznivou a teď vím, že dal bych vše za překrásnou
tak osamělý a tak prázdný, cítím se ve stínu kam žár tvé lásky nyní nehřeje.. tak chladno je mi a tak smutno, je to pocit jenž nikdo zažít si nepřeje.. úzkost teď svírá mé nitro, těžce se dýchá, myšlenka myšlenku střídá.. štěstí mě obchází obloukem širokým, v hlavě zvuk ostrý jak
dívam se na Tebe a stále mám dojem, že jen sním, že jen sen o lásce nadpozemské běží v mé mysli. pak ale zjistím, že dotknout se Tě smím, náhle jsem vzhůru a bystřím všechny své smysly. příjemné je dotýkat se konečků prstů Tvých, jen tak lehce dlaně třít a to krásné teplo vnímat.
Věříš na Lásku?poznal jsem ji kde jen o rovinu sázku,kdo koho o motá kolem prstů,jestli ona tebe jsi čelem trestu,když jsi vzal za ruku byla studená jak led ty jsi to pochopil hned a po měsíci zjistíš že ona stebou točí pamatuj všecko jednou skončí.
Tys do života mi vstoupil, mé srdce tak na vždy si koupil, ja ti ho dala ráda, teď mám oči pro pláč, pro kamaráda. Každý na jiné straně oceánu.
K čemu jsou všechny kovy a kameny drahé, když jsou tak chladné a srdce nemají žádné K čemu stříbra lesk, když trápí mě po tobě stesk K čemu zlata třpit, když je sladčí pohled do očí tvých K čemu diamantu mámení, když vůně tvá silnější je vábení K čemu smaragdu temná moc, když nej
''''''''''''''''''' Pivo,tekuté zlato v orosené sklenici milujeme za to pivovar, ne vinici
Jen jedna slova smím ti říct. Láska, soucit a dar. Láska je ten nejžádanější vztah mezi dvěma lidmi a je škoda jej přehlížet. Soucit, ten musíš mít s každým, kdo nedosáhl tvého výsledku, pamatuj však – nic netrvá věčně. Darem je člověk potěšen, ale může jím být i zarmoucen a prot
Láska je jako duha, kterou prostupuješ barvu po barvě a i když se snažíš sladit všechny v jednu, vždy ti nakonec vzejde jiná. Jako duha, u které se snažíš dojít konce a když se zdá, že jsi jej nalezl, tak buď pokračuje nebo se rozplyne úplně.
Není to slovo jen tak obyčejné, je tak běžné a přece jemné. Znamená cítit pocity pro toho druhého, je to říci pár písmen slova pouhého. A přeci vyjadřuje toho dosti,
Jsi bílá víla s flíčkem čokolády, zdobítkem stavíš malé, jemném hrady, co dortům budou obranou. Ke zteči pošleš rotu čerstvých špiček, která svou bitvu s těžkou jízdou lžiček
jsi jako jaro, co prochází krajinou.... jsi jako květina a já nemyslím na jinou jsi jako drahokam, pro mě tak krásný jsi jako dar, pro mě tak vzácný jsem okouzlen proudem Tvé něhy nekonečné...
Když smím tě pozorovat... Když si spolu povídáme... Když mohu tě obdivovat... Když se nové věci dovídáme... Když si spolu píšeme...
Jsou to přesně 4 týdny tedy 28 dnů, co jsem ti na fcb napsala, plna napětí, očekávání a snů, naše historie se tím psát začala. Jsou to přesně 3 týdny tedy dnů dvacet jedna,
Miluji Tě- a je těžké se k Tobě přiblížit. Miluji Tě- nejsem ten co by Ti chtěl ublížit. Miluji Tě- tak svou dlaň do mé mi prosím dej. Miluji Tě- jsem svůj a vím, že nejsem ten nej.... Miluji Tě- v mém srdci něco pramení.
Jsi anděl mých snů Štěstí mých dnů Plamen mého srdce Žilou v moji ruce Jsi má noc a taky den
Vlastně ani nevím jak začít, ani nevím, zda to bude stačit, poskládanách pár písmenek k sobě, snad radost udělají Tobě... Láska není jenom s touhou si hrát.
Máš oči jak panenka, moc rád se v nich utápím Myslím na tě zrovinka, i životem zaplatím Jen když budeš pořád šťastná, vše se kolem rozzáří Nechci jinou, jsi moc krásná i tvůj úsměv na tváři Chtěl bych být už jenom s tebou, to se nikdy nezmění
Proč srdíčko mé bolí? A očička pláčou? Proč vztahy rozmilý, Vždy se rozutečou? Osoba miluje?
Na balkoně sedím A cigárko svý kouřím Přitom vzpomínám Jak vždy když's mě objímal Tak po zádech si mě něžně hladíval
V postýlce ležím A usnout se snažím však srdce mé neposlouchá A spousty myšlenek Obrázků
Chtěl bych s tebou být, jako kocour šťastně přít. Ve dne i v noci, nejvíce však o půlnoci. To tvé oči září nejvíce,
Nevím o čem psát, došli mi totiž nápady, ale zřejmě to bude tím, že střídám nalady. Myslím totiž na Tebe a na Tví krásný oči, a v tu chvíli mi srdce smutkem poskočí, protože tu nikde nejsi a já jsem sám