Dnes jsem opět nemohl spát. Převaloval jsem se jako Mýval, když má hlad. Ale nebyl to hlad. Pouštěli na nás vlny. Zase. Cyklicky se to opakuje. Pokud to neznáte, tak vězte, že jde nemyslet vůbec na nic. Takže pak lehce zjistíte vedlejší vliv technologie, která ovlivňuje. Klade do
Ptáčci opěvují podvečer a slunce už se chystá ulehnout. Měsíc ten svítí o sto šest a v letním podvečeru dýchám čerstvou vůni vypraného prádla usušeného v zahradě na šňůrách, co pilné ruce věšely a zase sbíraly a nesly domů. Nic mi už nechybí. V myšlenkách objímám všechny duše, co
Tak jsem povečeřel. Zbytek mišmaše na špagety, ale jen s chlebem. Chtěl jsem to zpít staroušem (pro neznalé: takhle se tady říká pivu Staropramen), jenže starouš se z lednice vypařil. Tedy nevypařil, vypil ho syn. Ale nechal tam plechovku Stelly. No, starouš to není, ale on staro
Bílé pláště, smrad na chodbách, odporné jídlo, plno jehel a všude se to hemží hypochondry, co tvrdí že mají infarkt nebo kašlíček. Ano, to je nemocnice. Místo, kde jen za kontrolu dáte nehorázných třicet korun a jako bonus dostanete obrázek. Dalo by se říct, že je to práce snů. H
Tak jsem zabil tři hodiny s kecy o politice. Kdyby o politice! Četl jsem si příspěvky z dlouhé diskuze ke článku o Babišovi. Tedy, to je někdy hrůza, co lidi napíšou. (O dost strašnější než moje cancy.) Jako pravý Trubka jsem u zajímavého příspěvku místo "like" zmáčknul "nahlásit
Jdou ulicí a dívají se do nikam. V ruce mobil. Sorry!nějak mi to uniká! Jdou ulicí
. .. například tuhle.. asi to všichni znáte.. jdete potmě do postele a i když jste si už tisíckrát zopakovali, že pod tou postelí opravdu, ale OPRAVDU NIC a NIKDO není, skočíte do ní z úctyhodné vzdálenosti ladnou šipku, aby vám nedej Bože nezůstaly nohy, byť jen setinu sekundy n
Nejspíš si o mně budete myslet, že jsem morbidní (nebo se v tom ujistíte). Ve mně totiž smrt nevzbuzuje nechuť nebo paniku. Smrt vnímám jako přirozenou součást života,koloběhu, i když setkání s ní je v lidské rovině mnohdy trýznivé a bolestivé. Ale tak to už na světě chodí. Něco
- Říkejme jí třeba Naděnka. Měla jsem tu čest, potkat ji na jednom zbytečném kurzu pro úplné trotly, po kterém následoval kurz další aneb rekvalifikační. Naděnka je taková drobná, nenápadná blondýnka středního věku, taková porouchaná Bárbíe, věčně udivená, moc hodná a přitom všem
. Jj, jsem jednoduše akční. Pořád něco vymýšlím.. Naposledy jsem malovala.. a to koupelnu. Tři roky jsem se snažila navnadit drahého.. nejdříve po dobrém, pak po zlém, kdy jsem aktivně dělala fleky, kde jen to šlo.. aby měl potřebu s tím něco provést. Vzhledem k tomu, že se tato
Moji tři chlapi mě vzali poprvé v životě na hokejový zápas! Né, že by byli té lásky a tak mysleli na svou matku a také manželku jednoho z nich, ale jednoduše zneužili mé plánované služební cesty, nacpali se mi do auta a rozhodli, že když už jedu tím směrem, tak by byl hřích to vš
Jsem se jednou nechala přemluvit kamarádkou, abych jí dělala doprovod k jednomu známému léčiteli, co objíždí města a zázračně léčí všechny na smrt nemocné. Ač mi někde vzadu v hlavě hlodalo, že to není s mou nevírou v podobné typy lidí zrovna nejlepší nápad, rozhodla jsem se, že
Ještě při nástupu do letadla se mi nechce věřit, že je to pravda. Já, zapřísáhlý odpůrce sluníčka, se mu dobrovolně chystám po dvaceti letech vydat napospas. Cesta proběhla vcelku příjemně. Děti při startu, na radu babičky, žvýkají jako o život, zatímco já zkoumám pytlík poslední
Dnes v noci, posilněna vydatně driákem na bolest v kombinaci se dvěmi skleničkami vína na vánočním večírku, jsem se rozhodla zbohatnout. Jaká náhoda, že v TV běžel takový ten pořad, kde stačí zavolat JEN za 70 Kč za minutu, vyluštit jednu stupidní hádanku a být bohatší o 4 tisíce
Hanspaulka o půlnoci skoro prázdný autobus Dyrinka, Špitálka, U Matěje, Juliska, Santinka, cesta přes historii zpět do města ty usedlosti už asi nestojí
Vcházíme do restaurace. „Dobrý den,“ uvedeme se hned u dveří. Dočkáme se odpovědi od servírky a jakéhosi zamumlání od nejbližšího stolu. Při lehké konverzaci u stolu, hlubokomyslnou bychom hlady asi nezvládli, registruji v periferním vidění nové příchozí. Čtyři mladíci něco přes
Dneska jsem viděla něco zvláštního. Na procházce s naším psem Kubíkem jsem poblíž kontejnerového stání zbystřila. Něco upoutalo moji pozornost. Při pozornějším pohledu vidím, že ze šedého kontejneru na směsný odpad čouhají dvě nohy, které se třepou ve vzduchu podle toho, jak jeji
Nejezdím často městskou hromadnou dopravou. Ale když si auto postaví hlavu, ráda využiji jejích služeb. Před několika dny jsem jela jednou z autobusových linek. Autobus byl téměř plný, a tak když jsem při nastupování uviděla prázdné sedadlo, s potěšením jsem se k němu vydala. Něc
Jo, šunkovej závitek s křenem v jedenáct večer, kterej mi koupila dcera, děvenka moje starostlivá, ten nemá chybu. Byl jsem v klubu na filmu o hudbě,
V roce 1866 válčilo pětset tisíc vojáků a zahynulo z nich čtyřicet tisíc. Zraněných bylo šedesát tisíc. Státy válčily dva, Prusko a Rakousko. Je příznačné, že v této válce zahynula jediná civilní osoba, babička, která přes výzvu nechtěla opustit bojiště. V letech 1914-1918 válčil
Moje milá maminko píšu ti teď přáníčko. Jsi má hvězda blýskavá,co mě vždy tak dostává . Tvé něžné srdíčko, je hebké jako peříčko. Tvoje krásná očka září,
Předmluva: Blíží se konec roku a pro mnohé z nás je to čas odpočinku i doba kdy máme možnost k zamyšlení a drobnému , soukromému zúčtování prožitého. Ale zároveň i čas pro úvahy o existenci a smyslu dění kolem nás. Onoho hektického, uspěchaného a mnohdy zmateného hemžení, jemuž z
Všichni jsme si už nejméně jednou z nich prošli. Poklidně se potulujete virtuální realitou, když v tom na vás někdo hodí minu. Ne takovou, která by vám opravdu změnila život (třeba tak, že by vám ho ukončila), ani takovou, která by se mohla doopravdy dotknout vašeho soukromí (pro
Vážený pane prezidente. Ačkoliv ve své nesmiřitelnosti s konečností lidského života věřím v nějakou formu vyšší moci, tak církev je pro mě nanejvýš nedůvěryhodná instituce. V minulosti brávala desátky výhradně pro své vlastní pohodlné živobytí, prodávala morálně nepodložitelné od
Je to taková bouda na velké terase. Jsou odtud vidět jen střechy domů a věže kostelů. Jsem tu, …. Proto, že nemám kam jít. Jsem tu na zapřenou.
Nastoupil jsem do nevytopeného trolejbusu. Posadil jsem se k oknu a chladem i únavou si zdříml. Hlava padala na okno a nijak mi to nevadilo. Oči jsem měl stále zavřené a při pomyšlení, že mám před sebou dvacet minut jízdy, jsem se oddával snění. Najednou jsem ucítil na své ruce č
Městem projížděl montážní vůz Dopravního podniku města Zlín a technik oživoval fungl nové výdejní automaty na jízdenky u vybraných zastávek MHD. Pokrok nejde zastavit, doba je moderní a tak i město Zlín udělalo krůček k pokroku. Už nebude nikdo závidět pražákům takovou věc, jakou
Kdybych byl silně věřící, nábožensky založený člověk, tak si už v lednu udělám plán na celý rok, na která proslulá poutní místa se letos vydám jak doma, tak v Evropě. Kdo by nechtěl zažít a pocítit ten tok neviditelné spirituální energie na vlastním těle z pouhého pobytu na místě
Zima svědčí dlouhým kabátům. To jo. To fakt jo. Nesvědčí však dlouhým ženským nohám, které kabáty halí a vzbuzují v mužích netušené představy. Nesvědčí ani dlouhým mužským pohledům, směřujícících na procházející se ženy kolem nich. Pohledy jakoby nezasáhly přesně zamýšlený cíl. J
Bylo suché léto a slunce výrazně svítilo do všech stran, jelikož na nebi nebyl jediný mráček, který by stínil na odpolední klid ve všech domech okolo zahrady, kde jsem zrovna ležel na lehátku pouze v plavkách pod kraťasy vedle chladného bazénu, odkud mi do očí svítil odraz slunce