**Jako z pohádky

~Polárka~ ~~~~~ Byla tak krásná jako z pohádky večer tě vyhlížela,před vrátky, jednou jsi přišel dvakrát ne taková láska jako květ uvadne. Za čas jí přišlo od tebe psaní že jiná žena je teď tvoje paní, smutná se posadí v parku na lavičce. Copak se dočká jiného mládence? Sedí tam sama hlavu má v dlaních zpod toho keře slyší tichý smích, rozhrne listí…a tam…v květu vidí jak se párek motýlů k sobě tulí. Motýl je v klobouku a taky ve fraku ta jeho milá podala mu ruku, ta smutná kráska je v parku oddala potom se úsměvem celičká oděla. Motýl se ukloní svůj klobouk smekne motýlkovou vezme do náruče …děkujeme…té krásce řekne. Dívka se posadí zas na lavičku v parku „můžu si přisednout“? Zeptal se mládenec zvu vás na Polárku. Dalekohledem ji v noci sledují a po milování,ách, polárku zmrzlinovou spolu mlsají… Ti se mají, ti si užívají lásku až ke hvězdám ~~~~~ Já aspoň tu polárku si dám ~~~~~~