**Lítá v povětří

Ten můj ¦ ----------- Andělíček můj lítá si v povětří pak ke mně přiletí bez řečí, hřebenem s vylomenými zuby si ráno češe vlasy na vílu z červánků zamrká si. Už na ni nemrkej,jsi přece můj Andělíčku můj strážníčku jenom při mně stůj. Je oblečený jen v měsíčním svitu křídla má lehká,jako z pavučin, stále si brouká jenom jednu notu třeba ho ještě další naučím. Pak sedne si na pelest mé postele a jeho oči mu září vesele, chytí mě za ruku,po tváři pohladí do let dávno minulých odvádí. Vzpomínky na dětství a na babičku jak mě učila tu modlitbičku „Andělíčku můj strážníčku“… …………