**Žena ve slamáku

~~~*~*~*~~~ Na staré loďce pluje zná tu mírnou řeku nad hlavou má nebe jen mrak dělá stín, tam ze břehu mu mává žena ve slamáku v záliv vodních květů chtěla by plout s ním. U břehu zastaví té ženě ruku podá a ona potom s díky do loďky přisedá, ti dva pak v loďce plují v ten záliv vodních krás jeden květ leknínový pak ženě zdobí vlas. Muž ten ji obejme vždyť víš,ty jsi má co se mnou ráno snídá a večer usíná, ty chutnáš jako jahoda jak tymián mi voníš ve tvářích ruměnec, mé lásky se bojíš? Potom z té vodní krásy ke břehu dopluli a vážky nad lekníny jim lásku popřály... ~*~~~*~*~*~~~*~