Nostalgická

My jsme ti dříve narození, statní junáci rádoby. Nezůstal kámen na kameni. Smutku v nás věru za mák není, když vzpomínáme na doby, kdy nad polem se třepotával skřivánek, zpíval ze všech sil. Ty doby čas už dávno zavál a nahradil ho světa kravál, co píseň ptáčka přehlušil. A tak jsme, milý kamaráde, dospěli až tam, kde jsme teď. Čas po troškách nám síly krade a člověk si otázky klade, na které nezná odpověď. Potom poznáme nepoznané, budem patřit k těm, kdo už ví to, co bude dál, drahej pane, co stalo se a co se stane a zda je Věčné Království.