Motýl

Barevný motýl sedl mi do snu a po vlasech mě hebce pohladil zchladil žárem rozpálenou vesnu v břiše chvění svými křídly rozvířil... přeji si s ním zůstat ještě chvili pocítit žhavou lávu z výbuchu sopky počkám, až své květiny sladce opýlí v temnotě samoty, v chladu hrobky... Stříbrná řeka zachvěje se v doufání v krajině duše spálená pustina mlčí umíráček za živé mrtvé tichem vyzvání a naděje jako plevel z kamení klíčí... Jednou přestane v tichu cinkat hrana motýl ze snění a spánku ožije mi v dlani navždy odejde iluze v klamu světa hraná ztratí se jizvy z meče, jež má moc zranit...