Ponořená do hlubin tvých moří
proplouvám snovou plachetnicí
po zálivech blankytných i nebesky temných modří
bloudíc s kompasem v tónech vznešených
když oblaka hoří na nebi spící
ztrácím se v krajkách tvých vět nevyrčených
v ozvěnách slyším tvůj zvonivý smích
noc na nás hodila konejšivý plášť
ty házíš slova na zeď jako hrách, tak proč nic neříkáš?
V Bermudském trojúhelníku, v místě kde se ztrácí lodě
náhle signál není
ve slovech díků i zatracení
plaveme najednou ve studené vodě
v chladné tekutině nepochopení...
Opět jsi nezklamala, krásnááá!
Hm...takovéhle texty mám moc rád. Jak si tak lehce plynou a člověk se nechává unést. Byť obsahově zabaleno do smutnějšího hávu (což mi samozřejmě vyhovuje:-)).
Skvělá práce...ST.
P.S.: Tvá tvorba se mi moc líbí. Díky za pěkné počtení:-).
diky vam!
I mě se velmi líbí jak poskládaná