Osamělá pout aneb pomsta partyzána

v bouři vítr kráčí za obzory stěn spících zanechává stopy v zapomenutých píscích časem ztracené doby. po útesech, vlasy mé vlají ve větrech vlny zloby dopadají k mím nohám zničeným činnům promlčeným. plula lod má zabíta bandou zatracených držela naživu věrnost i láska tvá špetka tvého obdivu nyní v hlubinách ztracená těla přátel pohřbená. mstitel se ze mě stal osamělý partyzán co kráčí skrze strasti životem poražený král jež nalítl krásné pasti. má nenávist, krutost najdu ji jednou má důvěra byla hloupost dva pohledy se jako den a noc střetnou. v malém městě podél řeky rudé v chatách lidí zbídačené, chudé jež vyjít ven se stydí přicházím já. na náměstí svatba velká dívka jež mě zradila v šatech jako vločka bílá nedoufala že se semnou setká neštastně se mě leká. prošel jsem, peklem i zemí přežil jsem strasti a utrpení nepoznal jsem přítele svého nyní zabiju tebe i ženicha proradného. ozývá se křik ženich útéci se snaží za ruku dívku zrádnou vede kočár už práší stůj! Nikdo mě nepodvede. vytahuji zbran nabitou střílím ženich se k zemi skácí s brašnou rozbitou lidem se mince vrací. dívka u něj klečí slzy neávisti brečí nenávidím tě povídá má hlaven míří. veřejnost se nedívá. . plamen zhasíná dívka do na ženicha svého naposled se podívá v tom hromová rána se ozývá krev se po chodníku rozplývá. všechna trápení v srdci navěky zůstanou pro všechny jsem se stal rudé zjevení říkali že mě dostanou za pomstu mou kvůli které jsem pršel peklem i tmou duší zdeptanou. hledali mě ale nejít nedokázali já v domě na pobřeží jenž mi přátelé odkázali čas rychle tu běží jako já za pomstou svou misí splněnou. a já starý osamělí partyzán vrah bez soucitu k druhým jež sám ne sebe byl odkázán ukončil nakonec život výstřelem jedním pouhým.