Chvěje se zem, moře i den,
včera spatřil jsem její příď
a dnes pluje dál, zbyl jen sen,
jak mi řek, zbraně z ní si vem,
bouřlivý jeho hlas, slyším zas,
už vím, že nehodlám se přít.
Vzduch z jeho plic oheň vzal,
tak světlo mé, jediné, už je pryč,
v rohu skryt, čekám víc,
hrozivý zvuk, ostrý bič,
kde je strop, kde je kýl,
už jen chvíli hlavu mám...
Blíží se on, hrozivý pán,
bojím se víc než-li nic,
vždyť jsem sám,
kroky mé míří pryč,
všechno své jemu dám,
zbyl jen strach a pláč.
Mozek můj běsní dál,
zkončí snad, brzy jen,
odešel, čert to vem,
pravdu znám jenom já,
kdo mi uvěří,
ať do mě blesk udeří.