Do dlaní mi steklo trochu tepla,
tu jiskřičku jsem vykřesala
z nejjemnějších vláken zátiší.
Pod pokrývku něhy jsem se ukryla;
pár holubích pírek se lehce vzneslo
a prodchnulo krajinu snívání.
Nepočítám rozběhy vjemů,
ty rozpustilé akrobaty mládí,
kteří mi mezi žebry líně usnuli.
Lugillko, lucinko, můžeš své básně klidně okopírovat a dát je na nový portál, na kterém také jsi. Jsem si jist, že naleznou příznivé komentáře. Jan Maren dal ST