Goethe Johann Wolfgang von

Jsme-li vzdáleni toho, koho milujeme, ovládáme se zdánlivě bezpečněji, čím mocnější je naše láska, ježto všechnu sílu vášně, která se dříve vybíjela navenek, obracíme do svých niter. Ale jak brzy, jak rychle jsme vytrhováni z tohoto bludu, když se pojednou před našima očima ve vší své nezbytnosti opět objeví ten, o kom jsme se domnívali, že se ho dovedeme zříci.

Pravá láska je ta, která zůstává stále, ať jí dáváme všechno, nebo jí všechno odpíráme.

Dokud muž ženu miluje, hovoří s ní hlavně o ní; přestane-li ji milovat, hovoří s ní o sobě.

Korunou života, nevyčerpatelnou radostí - jsi ty, lásko!

Lépe je být smutný s láskou než být veselý bez ní.

Láska je mocná čarodějka. I když jsi sám kouzelník, nikdy nepochopíš její kouzla.

Jaké štěstí být milován. A ještě větší štěstí milovat.

Nestačí vědět, vědění se musí použít.

Lépe být smutný s láskou, než veselý bez ní.

Člověk žije opravdový život, je-li šťasten štěstím druhých.

Láska nemá jen pálit, ale i hřát.

Není větší chyby, než přestat zkoušet.

Mládí není období života, ale duševní stav.

V životě je možné potkat se tisíckrát a nenajít... a potkat se jednou a najít se navždy.

Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.

Láska vždy přetrvává, ať jí vše dáváme, nebo vše odpíráme.

Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají.

Jedině příroda ví, co chce... nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby, ty dělá jen člověk.

Jsme formováni a utvářeni tím, co milujeme.

Není nic půvabnějšího, než maminka s dítětem v náručí, a nic ctihodnějšího než matka v kruhu dětí.

Vzdělání je schopnost porozumět druhým.

Dokonalost je norma nebes. Pouze touha po dokonalosti je norma člověka.

Člověk neztrácí vždy, když se něčeho odříká.

Chceš-li dostat chytrou odpověď, musíš položit chytrou otázku.

Zestárnout není umění - umění je to snést.

Ženy stejně jako děti jsou ovšem prazvláštní prevíti: chovají se v životě tak, jak se jim samým zlíbí, a přitom vyžadují, aby je člověk věčně jen laskal a chválil.

Existuje štěstí, ale neznáme je; což o to, znali bychom je, ale neumíme si ho vážit.

Člověk je bohatý tím, co učinil pro druhé.

Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla.

Člověk vlastně ví, jen když ví málo. Čím víc ví, tím větší jsou pochybnosti.

Je jedním z největších nebeských darů mít takovou roztomilou věc v náručí!

Ty pláčeš? Ale proč? Vždyť i v slze je síla. Tak jdi a žij!

Chceš-li dobrou ženu, buď správným mužem.

V manželství je třeba se někdy přít, neboť tak se vzájemně o sobě něco dozvíme.

Sílu lásky dokazují jen konkrétní činy.

Láska nemá jen pálit, ale i hřát.

I chyba může být užitečná, dokud jsme mladí, ale nenesme ji s sebou do stáří.

Když se nejvíc chce, tak to nejmíň jde.

Kdo se sám sobě nedokáže vysmát, nepatří mezi nejlepší.

Pouze v neštěstí plně cítíme všechny vlastnosti, které jsou potřebné pro jeho překonání.

Kdo nelíbá, je jako mrtvý.

Daleko snáze se hledá chyba, než pravda.

Osude lidí, jak podobáš se větru.

Kdo nedokáže obdivovat, je hlupák.

Člověk by měl číst jen to, co obdivuje.

Jen tak jsi hoden pravdy a žití, když rveš se o ně den co den.

Lidstvo jde stále vpřed, ale člověk zůstává pořád stejný.

Lidí se bojí jen ten, kdo je nezná.