lámající...

pěstoval jsem chování a zevnějšek podle jednoho starého mládence z dětských vzpomínek a teď mám tělo s hlavou a čelem abych si do něj mohl tlouct a chtěl se rozlousknout… závěsy se nadouvaly teplým větrem jako by se mnou chtěly promluvit a ze stěny civělo podivné písmo zpráva jejíž smysl se dá jen těžko pochopit byl jsi zvážen a shledán příliš lehkým tvá mysl se rozpadá já hleděl mlčky skrz ně někam k horám a nikomu v tu chvíli nezáleželo na odpovědi… nemáte nějaké noviny? otočil jsem se o 540° celsia a opodál stála dívka jakoby vystoupila ze zdi… náhodou mám koupil jsem je zítra takže vím že jsou čerstvé přísahám a položil jsem ruku tam kde mám podle svých představ srdce… vzrušení co jsem kdysi vyslal daleko dopředu do mne najednou vtrhlo jako zdivočelý příliv ale nezdržovalo se uvnitř a strhlo mě s sebou… události se daly do pohybu rychlost nabírala spád vítr profukoval štěrbinami mezi našimi těly a za tabulkami z mléčného skla se dolů řítilo zábradlí jako vodopád…