Svatá válka

Svatá válka Boj stále nekončí, všude se stále střílí. Rány neskutečně bolí, až z toho člověk zvrací. Každý krok je nesmírně vyčerpávající, každé klopýtnutí síly stojí. Soupeři pod našimi útoky odpadávají, silnější se ale objevují. Cesta je pořád daleká a jakoby nekonečná. Strhaný se vracíme do úkrytu, naše rudé oči bloudí jen v kruhu. Nohy pomalu vypovídají, přesto sílu z cvičení čerpají. Krev a slzy na zem letí, v zastavení je nikdo nezachrání. Každým keřem, kterým se projdeme, alespoň jednu růži nalezneme. Mráz, ale její krásu zabijí a lístky se v rukou rozplývají. Únava na nás doléhá, psychika se rozžírá. Neustále se obracíme, klid stále nenalézáme. Bledý jako smrt vstáváme, přesto s naším brněním splyneme. Pomalu se rozbíháme a z centra vzlétáme. V dáli blesky a hromy hřmí, neboť další ukrutný střet se ve válce blíží.