Jak znělo její jméno

Nevím, jak v tu chvíli znělo její jméno, jen vím, že na krku měla znamení, že někomu patří, že jinde se probouzí, to jméno, jenž bylo vysloveno, mě tížilo jak pytel kamení. V ten okamžik se mi zastavil svět. V tu chvíli, co byla mou, já pocítil, co je to žít, v tu chvíli, co chtíč a pokušení k hrátkám milostným zvou, já snažil se jen nesnížit. V ten okamžik se mi zastavil svět. Kdybych tak věděl, kde hledat ji mám, kde a komu sdílí svůj život, kdybych si proboha vzpomněl, jak znělo její jméno, po přečtení listu v kolenech uvadám, na kterém bylo pochmurně uvedeno, že již patří jen a pouze bohu. V ten okamžik se mi zastavil svět.