**Rampouchy

***-*** Na okno dýchne nám mrazivé ráno bílého sněhu je všude rozsypáno, okenní tabulky snad malíř maluje. Povedlo se mi to, malíř se raduje. Obloha modrá je a slunce nad hlavou sněhová královna má duši toulavou, na bílém obláčku v tom modru pluje tam kam se usměje tam přituhuje. Na vodní hladiny jen lehce dýchne a to si hastrman v posteli kýchne, pak slyší tam svrchu zdravíčko a to ti popřálo do vody sluníčko. Mrazivé ráno poledne vystřídá a ze střech sněhu poskrovnu ubývá, sněhová královna jen ty,ty,pohrozí tu vodu ze sněhu si dechem zamrazí. Rampouchy rostou jak v jeskyni krápníky velký a taky malinký… Vždyť je to lízátko povídá malý kluk. Na něco jsem si vzpomněla ..pšt,ani muk.. ***-***-***