Síla Smíchu

V obklíčení tmy už devět let od samého počátku kdekoli v přírodě i mezi čtyřmi zdmi neví jak vypadá svět a přece jí zdá se být vše v pořádku. Ale cítí jak slunce hřeje aniž barvu a tvar zná z vůně kvítí snad i pookřeje ale krásu jejich nepozná. Modré nebe to nespatřila ještě ani bílý sníh pocítila jen jak zebe jak jsou mokré kapky deště přesto smích v ní neutich. Čistou vodu z kohoutku tekoucí tu ráda chytá do dlaně slyší zpěv toho proudu a má z něj úsměv planoucí a naslouchá tak oddaně. Neviděla ničí tvář ani vlastní nespatří ač její oči nevidí lze v nich vidět zář bůh vzal jí tolik Schopností ale Smích Smích mezi ně nepatří. My se nevzdáváme to Smutek živí touhu vzdát se přes vše to co postrádáme my máme Sílu Smát se.