Anotace: Kde je smích,tam je život,i když schází tisíc krás, kde je smích, tam život ještě nevyhas...

V obklíčení tmy
už devět let
od samého počátku
kdekoli v přírodě
i mezi čtyřmi zdmi
neví jak vypadá svět
a přece
jí zdá se být vše v pořádku.

Ale cítí
jak slunce hřeje
aniž barvu a tvar zná
z vůně kvítí
snad i pookřeje
ale krásu jejich nepozná.

Modré nebe
to nespatřila ještě
ani bílý sníh
pocítila jen jak zebe
jak jsou mokré kapky deště
přesto smích v ní neutich.

Čistou vodu
z kohoutku tekoucí
tu ráda chytá do dlaně
slyší zpěv
toho proudu
a má z něj úsměv planoucí
a naslouchá tak oddaně.

Neviděla ničí tvář
ani vlastní nespatří
ač její oči nevidí
lze v nich vidět zář
bůh vzal jí tolik Schopností
ale Smích
Smích mezi ně nepatří.

My se nevzdáváme
to Smutek živí touhu vzdát se
přes vše to co postrádáme
my máme Sílu Smát se.

Publikoval(a): SrdceNaDlani, 7.11.2011