Vím, že v každém člověku
srdeční cit dřímá,
každý ví a zná,
jaké to je milovat.
Někdy vztah končí, jiná začíná
zůstává pouto přátelství.
Nenávist je odraz bolesti,
i ta jednou pomine.
Jsi žena mnoha tváří,
jen ta jedna je pravá,
už zahoď zlobu a zášť,
vezmi si světlý plášť,
podejme si ruku,
sedněme k jednomu stolu,
naslouchat jedna druhé,
společnému slovu.
Už není moc na výběr,
kostky padly,
karty jsou rozdány,
zahrajme tedy partii,
ať už to nikoho nebolí.
Copyright © 2012 NikitaNikaT.
Vím...
Publikoval(a) NikitaNikaT. dne 30. července 2012
Anotace: Je možné, že jsem totok už psala, možno třebas ne, ale objevila jsem to náhodně, chtěla jsem totok sem vložit, není to tak dlouho... blízká minulost.
moc se mi líbí druhá sloka...tam si schovala pravdu,ale víš jak se mi jeví ten zbytek básně...jakoby z náboženství,kde hlásáš lidu nekonečnou rutinu ve stylu "pojdme se mít rádi"...dávám zaslouženýho bludištáka.
Přeji ti,aby to udělala...a jednou to udělá,protože ví,že prohrává...na plné čáře!
Párku, díky za koment, mno náboženství, to snad raději nééé... ale jako kdyby ano, jisté přání. Díky za koment, jsi všímavý člověk a to je moc dobře.
Modruš, neprohrává, prohrála, pokud to bereš z tehoto pohledu, sama za sebe říkám, já nikdy nesoupeřila, nebyl důvod. Láska je a nebo není... taková jednoduchá, ale hoodně pravdivá větička.
Zdali udělá, či ne. Záleží na ní... ano, znamená jistou výhru (bráno z jednoduchého pohledu), ne, to je jasné... opak, opětovná bolest, trápení, ale nejen pro ni samotnou. Mno, tak co jenom řéci, že? :o´(