Zbylo mi trochu času. Tak znenadání.
Všimnout si křídel motýlích bych chtěla,
víc a ještě víc.
Jak bych je nikdy neviděla.
Všimnout si křídel motýlích.
Však já je viděla, není to dlouho.
I víckrát ten šustot u uší zaslechla jsem.
Zaslechla jemně. Tak jemně, že hloupé mi nebylo,
hlavu dát stranou a hluboko padat,
tam dál za jiným hlasem.
Proč ta křídla jsou tak jemná, k ničemu nenutí,
proč tak snadno překryje je každé jiné mávnutí.
Mluvte ke mně, znovu tiše.
Už poslouchám.
Zbylo mi totiž trochu času. Docela znenadání.
Zbylo mi trochu času
Publikoval(a) Romana Saladerová dne 26. června 2012
Anotace: Zbylo mi trochu času
Báseň je z mého pohledu prvotřídní...krásně jste vyjádřila pocity, zdůraznila nenápadné, však působivé detaily a použila pro čtenáře srozumitelný jazyk (což se mě většinou moc nedaří). Nenudila jsem se ani na chviličku, a co víc, přetrval ve mě povznášející dojem...
já taky čučím....velmi neobvyklé a můžu říct i k zamyšlení...já jí četl dvakrát a docela šrumec.