Kdysi dávno v mém těle

Kdysi dávno v jednom těle, sešli se dvě různé duše, každá z kostí, z masa, jeden mozek měla, hádali se, kdo bude žít, vyhrál jeden a druhý odešel se pomalu mstít, jeden dobrý, jeden zlý. Roky plynuly, jak sladký a hodný kluk jsem byl pomáhal lidem, dětem dělal šaška, o respektu snil byl tlustý, měl posměch, byl za blbce, odnesla to puberta také, byl jsem sám, jak smutné to je žít celý život v iluzi, že vše vím najednou vědět, že nic nevím, jak hořké to je. Roky plynuly, jak sladký a hodný kluk jsem byl první zklamáni, druhé, třetí, čtvrté probudil jsem to zlé, co jsem v sobě hluboko ukryl slzy padají, vím že kluci nebrečí vím, že kluci jen tak neklečí ani jedno mi to život neulehčí a co mám dělat když mi na něčem záleží? Dávám tomu svou duši, když ten druhý mi pak lže, pak to bolí nejvíce. Přeháním to s chováním, jsem chválen za pýchu, jsem hodný, hodný až moc a dělám to špatně? Milovat někoho, chovat se jak blázen, volat ji a doufat v naději, doufat v budoucnost, že budeme spolu, že mě budeš stále milovat, a všechno pomalu končí, vím, znám tě, ale příště, příště už vím…bolí to, je to tak kruté. Trest za to, že jsem hodný, odměna za to, že jsem zlý?