Závidím hejnu ptáků,
co vznáší se po obloze,
že se mohou dotknout mraků,
z výšky pozorovat moře.
Když se jim něco nelíbí,
když je jim ublíženo,
prostě křídly zamávají,
odletí tam, kde duši je smělo.
Chci se ptákem stát
a odletět od pláče,
ať nemusím se se zápěstím prát,
ať krev neteče!
.....a já závidim s tebou.....celkem slušně zbásněné na tvůj věk.....ráda sníš o věcech že? dávám bod.
....chce to rozvahu a vydrzet, ale velmi hezky napsane!!
Ano, Párku - ráda s ním (nejen o věcech) :)
Děkuji za povzbudivé komentáře! :)