V dlaních, slzách, spánky bezesné
vlažně a vážně se klaním já k zemi
teď paním a pánům čelist klesne
jak spatří mě, jak stýská se mi...
po ladných krocích v moři pěny
té sladké vůni a bystré kráse
po hořkých chvílích v horské mase
kdy tělo drhne o kameny
po lukách z jara světlý květ
krtci, srnci, dudci, kuny
po nočním horkém vánku z luny
kdy šeptal jsem, že tys můj svět
z volna lezu na kobylku
smyslu žití, bytí, existence
vždyť láska chvilku tahá pilku
kdo hrubě tančí, pak píská tence
Naděje umírá po sedmý
Publikoval(a) Mladý pán P. dne 28. prosince 2011
Takový je život přece, někdy moc a někdy lehce..Stejně Nás jednou přitlačí, jednou si vybereš i Ty.
:)
Hořkosladká
cesta nebývá hladká
chvilku nahoře, chvilku dole
chaos na černobílém stole.
Hezká a vše nejlepší do Nového roku Mladý pane:))
Ano, je to horkosladka pivni cokolada :) A i tobe preju uspechy a rymy (neviroveho puvodu) do noveho roku Culikata :)
Jak zmíněno, jednou nahoře, podruhé dole, cák nesmí se to příliš střídat... Někdy je těžké ustát a vydržet, ondy pokořit, či ustoupit a jít dál...
Ano, jednou nahore, jindu pod horama :) Ale jinak by to ani neslo, kazdy chaoticky system ma jisty stav rovnovaznosti, ale nalezt jej a udrzet je nekdy temer nemozne :)