Chvíle dala mi smutek ochutnat
i stesk a lásku v labyrintu mysli
Snila jsem o dotyku..
Snadno vzala mi iluzi snů
..pravda
O Tobě..o mně..
Skromně je mi do pláče
Nepočítám slzy ani slova
Znova zachraň mou víru
..v lepší zítřky proměň mé sny..
A dny budou stále jiné
možná temné..
Ale kvetou..se sluncem víc a víc
Do ulic v noci se vydám..sama
Hravá..beze lsti
Snová realita mizela v mé duši
Kdo tuší, co bude dál..
Nevnímám..ani jeden den
Vem si všechno..co si chtěl mi dát
Oddávám se pokušení
Přehluší ho ticho..i smutek minulosti
Trocha drzosti mi zůstala v ústech
A směr kam jít
..už nehledám..
Po ránu vždy usínám před novým dnem
Chci ho znát, znovu tu hru hrát..?
Pokládám pero na papír..a usínám
Ve svých hlubinách padám na dno
Do úsměvů zítřků v momentech zla
Tma rozlila se mi do tváře..
A já..jsem ztracená v kouři lavin emocí
Do srdce piš mi slova, vtiskni věčnost,
že mi oba..hledáme ráj..
Agniz, děkuju za počtení, za dílko, které má pro mě hloubku, cit, zamyšlení. ST!***
Smutné
Teskně zní a odevzdaně
jen najdi si k sobě dlaně
co ochrání tvé rozechvělé nitro.
Sama si sníš sen pouhý.
Vždyť život je tak krásně dlouhý
pro velkou lásku.
ST
z básně vyzařuje ztracení lidské duše. je to ale moc pěkně zpracované....původně sem chtěl napsat že tomu chybí štáva.....,ale do těhle typů básní se štáva neleje.