Zpráva

Sledoval jsem na cestě ptáky I za větrem jsem toužil jít Radostí měla být má cesta zpátky I poučením mi měla být. Úžas z cesty však vystřídal chlad A mráz v duši mě k zemi tlačí Musím jít dál, ač chce se mi spát Mé chabé síly mi málo stačí Mráz leží na duši jak čerství sníh Samota tíží a ortel už padnul. V dálce zmizel i lidský smích A poslední květ už dávno zvadnul Bitva je prohraná, můj život s ní A nic se zpátky nevrací V tom faktu skutečně těžko se sní. když duše se z těla vytrácí Prohráli jsem! jen můj křik trhá děsivou temnotu Prohráli jsme! Musím dál jít Překonat těžkou samotu Snad neklesnu dřív než před branami snad až tam mi dech vystačí však čeká mě zápas s hodinami a vím, že už brzy přitlačí Prohráli jsme! Ach, lide slyš! i král nám v bitvě zahynul Tak prosím utiš město svůj smích když život se ve smrtí rozplynul