Ticho ...

.............................. .............................. Ticho ... jako by už na lásku nezbylo Ani na jediné slovo Ani na jeden dotek tvých milujících rtů Jen nadoblačné ticho ... Bez barevnosti a bez příchuti Nezůstalo ani na jediný akord Všechno znělo tak disharmonicky Zas osamělost lovce , který ztratil svůj cíl Zmařenost všech obrazů , vycházejících z otevřené mysli Rozteklé barvy na hladině vody Tvůj smích míříci až za hranice skutečnosti ... Ticho ... jakoby už ničeho nebylo Ani tvá ňadra a hráškové bradavky Ani světlo klouzající po nahotě tvého těla ... Tak , kde jsou ta správná slova ? Tak , kde jsou ty prchavé okamžiky lásky? A kde jsi vlastně ty ? Vysněná v mých snech , když docházejí slova , na poslední verš nové básně ...