LOUČENÍ S LÉTEM

LOUČENÍ S LÉTEM Toulám se ve stráních tam někde nad Mladkovem, co já vím…? Modravý hřeben Sněžníku v dáli, desítky remízků kolem a dole, hluboko v údolí, louky a zoraná pole. A nad tím vším oblaka a slunce co pálí míň a míň… Létu již brzy odzvoní a odlétne na vláknu pavoučím zas někam v daleké kraje … Poslední květy zavoní a z brambořišť zvedne se dým … Loučím se s létem. I já musím jíti po žlutém koberci protkaném fialkovou nití. To třezalka s chrpou si hraje … Naposled přičichnu k mateřídoušce, v zimě mi zavoní z čaje. Přede mnou zvedá se Studenec a kousek vpravo smírčí kříž. Dnes bloudím tu, jak starý mládenec… Však tady v lukách jsem Ti blíž. Ne blízko tak, abych Tě líbat směl, Tvou vůni však v těch květech cítím. Ty dobře víš, jak bych Tě chtěl... …… Nad hlavou káně mi zakrouží s voláním „viú…viú…“ Létat i člověk zatouží … Alespoň v myšlenkách. Jsem rád, že žiju…