Kdo jsi!

Uvězněný jsem mezi dvěma světy tisíce myšlenek, však žádné věty, oči mám dokořán, ustá jsou tichá, pro koho mé tělo každý den dýchá? Milion otázek, odpověď žádná, kam vede má cesta, co když je zrádná?! Jen pár rad od lidí, syčíc jak zmije, pro koho mé srdce každý den bije? Úzkost a temnota, ztracená touha, na obě strany se zdá cesta dlouhá slova, co vyřknu jen prázdnotou zejí, pro koho mé ruce každý den hřejí? Naplno křičím a má usta mlčí, na špicky stoupám, však tělo se krčí, říkám si: "Stop! A teď bránit se začni!" Tak po kom má ústa každý den lační? Když už se z posledních sil chytím lana, je to vždy ta kratší, nesprávná strana padám zas zpátky a vše se mi mlží kdo je ten, co mě tu každý den drží? Až najdu odpověď a získám vůli nebudu člověkem snad ani způli, tvrdý jak kámen a s jediným cílem být tím cos stvořila, tvým chladným dílem!