ŠUSTĚNÍ FOTEK

moje šustění fotek ztrácí svou černobílou plachost zakrytou hněvem a ledem v hloubkové tónině a tak jsem utek a schovával před sebou to skutečně jediné své vdechnutí nechám se vpít jako kaňku do vzpomínek kde v pozadí vypluje barevný snímek na zápraží rodinných alb doprovodím pohyby i projevy z projekcí procházkou do parku ve znamení vřelosti jako když v hnízdě žiju to klidné bez pochybností v názorech a vzdorech oslnil nahrubo svou touhu se vzdát ale nebylo komu a tak šel dál