Venušino dílko / Pro milou

Venušino dílko To světýlko v kopci u lesa, co tam i malý hotel stojí. V noci nad obcí si tu plesá, z dáli, podél polí se strojí. Svitem bodu, s paprskem kolem, jako ta nebeská Venuše. Mýtem zrodu, vždy brzké vzdorem, jak to i městská směna zmůže. V tom místě se jen jedno třpytí, s poselstvím přísným do daleka. Tmou čisté, bledou září bytí, kouzlem svým jistým nepoleká. Pro milou Opozdilou cestou, co zbylo z toho sněného mýtu přesto, v sítu času mírou zpětnou, tvou dobou, z jasu směnného? Dotek změn i to, co se skrylo jen v koutek, s touhou vzletnou, silou snění ve znění dohrou, s tou svou zbylou, jako jmění.