Máj (první část Máchova Máje a moje inspirace básní)

Máj Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; kvetoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. Máj (vlastní inspirace) Slunce ke spánku se klonilo, v oblacích kouzel a červánků. Byl první máj, večer snů, plánků, kdy již i o lásce vše snilo. Hrdlička, slavík zpěvem touhy, ve vonném háji, v květech stromů. Voláním svým po sletech domů, máj tak vítal jménem mnohý. I v bolu pláč tu slyšen tichý, kde jezera šum, v křovích stinných. Z jakých vidin, poví, že z vinných, pro sen lásky, ztišen hříchy.