Svěřenci duše / Ach tak / Kde to jsem

Svěřenci duše V poutech mysli, za letu ze snu, duše hledá ve vlastních koutech. Pohledem touhy i ke krásnu, s širším tak vstřícným ohledem. Co by dala a sama zmůže, víru s mírou tak spolu snoubí. Nesvede víc však bez výztuže, touha jen ke spáse nevede. Ach tak Prokletí nouze? Ale kdepak, ta je přece v touze, a blahobyt je pak. Kde to jsem pokosen snad jen sen mi zdá se o snaze. V úsilí se sílí pro chvíli být milý povznesen. Tak stále namále pak dbale zas čilý.