Když umře vesmír a hvězdy

Občas mi stačí velmi málo aby vše za to stálo A poté mě uchopí do svého útrobí smutek pozře a stráví můj vesmír i hvězdy Celé hlubiny vesmírné beznadějím propadlé a nikde světlo a tma a hlubina Mám ráda hloubku ale ne prázdnotu a potřebuji hvězdy a prostorný vesmír celý vesmír pro mé sny a naděje kde světlo někam vyvede mě tu ze Země Ráda se v hlubinách ukryji a ráda přemýšlím a sním o to víc když umírám unese mě noc a hvězdy a říkám si dobře mi je zvítězí naděje Já si přeji své hvězdy vedoucí mé cesty víc hvězdiček na dotek víc štěstí v bezmoci v nemoci a mé depresi Někdy bolest pozře můj vesmír i hvězdy a umírají sny Potřebuji hvězdy potřebuji vesmír naději a štěstí jinak jsem v pasti a to je mnoho bolesti