Kurzor / Tolik básní

Kurzor Ten kurzor odměřuje, po vteřinách a čeká. Od všeho mne odvléká, nevím, co ověřuje. Rád bych i něco napsal, veršem jemu oddaný. Ne král, jako poddaný, vděčný jeho vazal. Za vším slovem a větou, ta vteřinová čárka. Stále velí a láká, však myšlenky se pletou. Co mi tak tu sděluje, abych míru v nich hledal, v nouzi pak se nevzdal, měří a odděluje. Tolik básní Myšlenek a obrazů, hledání i odkazů, jak by báseň měla znít, o čem smýšlet, čím si snít. V inspiraci životem, kolem vším, co upoutá, třeba z kouta do kouta, příroda častým mottem. Jen tak si psát a žít snad, s citem střídmosti v duši. Vírou stále něco přát, podle srdce, jak buší.