PROCITNUTÍ.

A blízcí známí, jež jsou s námi tady mají už dosti občanské poslušnosti. A bylo na čase. Utrhly plody cestou ze zahrady trpké a hořké ještě nedozrálé. A kdo v čem vyzná se? však promarněná léta mlčení už nikdo nedá zpátky. že ač se snažíš, nic se nezmění? bratříček smutně vzhlíží sem na rozprodanou rodnou zem za zavřenými vrátky. Co spasí duši bolavou. Výkřiky zlosti, víno, drogy? Kdekdo dnes hlásá pravdu svou a z rozvrzaných pódií dál znějí monology, jež duši zabíjí. Piláti dál si myjí ruce a neznaj cestu zpátky ze sametové revoluce zbyl jenom blín a zvratky. Jen bratři z bývalého východního bloku dávno už našli cestu zpět. Nároží zdobí hejno cvoků a temě rudý lásky květ. Přijeli borci z Ukrajiny počaly kutat do krajiny a naši malou rodnou zem zcela pokryli betonem. A betonové chodníčky nám energii berou. A staronové písničky, jež na povrch se derou maj nádech teskně rezavý. Dál z rádia zní selavi a Lucka zpívá pro kněze svůj nový hit - prý o něze! Chcípnout že má ten chlap co přestal ji mít rád. Pocítit musel mírnou zradu ten svatý páter z Velehradu. Nechť se mi nikdo nediví, že zcela se mi protiví účelné věci praktické, jež mají rysy nelidské. Já na to zírám nemile jak v poli rostou škatule. Tam kde dřív rostly brambory supermarket nám rozkvétá. A sedlákovy na vzdory pro zelí jezdí do světa. Zas v sadě skví se z jara květ. Že zemský ráj to na pohled? Poskytl azyl zas a znova ubohým lidem bez domova. Ovínili se velice slazeným vínem z krabice. A teď se líně válejí v mé jabloňové áleji. A to je ta krásná země země Česká domov můj. Ach jo. Že už tě dávno neděsí když pláčou deštné pralesy když plíce naší planety se kácí zas a zas? Když padaj duby staletý ty říkáš, vem to ďas? Ty vzýváš ďasa netušíc, že míváš bodů míň než nic. I němá socha kamenná zdá se ti že krčí ramena. Tak běž a bojuj člověče než mezi prsty proteče ti život na tvé Planetě a čiň, dokud jsi na světě jen správná rozhodnutí. Vždyť čas tě dál jít nutí do dalších příštích tisíc let. Nauč se chápat tenhle svět.