Ta tam / To slovo!

Ta tam Jako pára, v niž se mění voda. Jako voda, v niž se mění led. Jako led, i vzpomínka stará. Paměť selhává, co bylo žhnoucí. Více i lhavá, mlhou rostoucí. V představě snové, dějové verzi. Zněním vždy nové, avšak již ve rzi... To slovo! Jak málo jich pro báseň, kde pak i jinak zdá se. Myšlenky v jemné síti, splétány hrubou nití. Co vysloveno, tíží, rány své si prohlíží. Také se však podaří, vytrhnout slovu lháři. Ach ta básnivá slova, jak z pustého ostrova. Jazyk za to nemůže, že trnitá je růže. - A co chtěl básník říci, růže má i křivici.