V horké poušti lemující mé pocity
jsi se ztrácela v tekutých píscích nenávratna.
Měla jsi hnědé oči, zářící ještě po té,
co obličej už dávno zmizel v písečném kráteru.
A já tam stál, do zad mi slunce tetovalo mapu
spálené kůže, písek pálil do bosých chodidel.
Neměl jsem kam jít............bez Tebe!
V tu ránu mně napadlo proměnit prašný , pisčitý
svět v oceán. Stalo se......
Byl zde oceán lemující mé pocity a Ty jsi se
ztrácela v chladných hloubkách modré vody.
Měla jsi tyrkysové oči, třpytící se ještě dlouho,
co zmizely v hlubinách.
A já tam stál, do zad mně bily vlny,
mořská sůl nepříjemně pálila v jizvách a puchýřích.
Neměl jsem kam jít............. bez Tebe!