MY JSME TI,NA KTERÉ ČEKÁME

spojeni dechem zelenou v ponoru šimrají louky mraky až nahoru zalévaj kořenům základny v síti na první lechtivou se rozprší smíchy dovolí uvadnout jen na chvíli bez vody štětcem si na živo malují obzory zážehy prosvítí pozemské úly kde jsme si společně své boty zuli a zrušili závory mezi námi jsme buňky co spojují konečné stanice v nekonečnu jsme z částeček směsice s postřehem na věčnost v zázracích záhadách zákoutích do naha v bolesti dočasu volí si zaváhat nechat to na jindy připravit na akci a s odstupem vědět že světlo se navrací