Stav bouřlivé strnulosti,
zámotek s pohybem vnitřním.
Přítomnosti i minulosti,
poutající hlasy jitřní.
Myšlenky, se všemi směry,
prorážejí i stěny pout.
Ty pevné mají opěry,
s nimiž nesnadné pohnout.
Vítr vane všemi směry,
na větrolam však naráží.
Ten nepouští bez důvěry,
neukázněnosti sráží.
Není z betonu či oceli,
tak vždy i něco uletí.
Zámotek pak chorý celý,
čelí někdy i prokletí.
SPOUTANÝ VÍTR
Publikoval(a) Litarts dne 10. dubna 2020