Pojďme se milovat!
pojďme si spolu hrát,
slibuji tisíckrát:
nebudeš litovat!
chtěl bych tě lehce hladit,
po vzoru jara,
které se stará
tvé tváři paprsky nastavit.
Ale ty mě odmítáš se slovy:
tvůj svit není pro mě
raději bývám po tmě,
s jistotou a rozhledem sovy.
Snad má u tebe přednost
temnota před světlem.
V tvém těle rozkvetlém,
je to vážná nectnost!
Tak přiviň se na mou hruď,
nech za sebou strach,
ať obrátí se v prach,
v mých rukou světlem buď!
rád se stanu jarem,
jen abys vyklíčila,
k světu byla čilá,
to bylo by mi darem.
A s příchodem léta,
kdy silnou se staneš,
kdy láskou ke mě vzplaneš,
zmizí tma prokletá...
chci na prsou tě hřáti,
však nestaneš se hadem
a na konci světa
odejdem se západem...