Obrať se nad úsvitem

Obrať se nad úsvitem Obrať se nad úsvitem a vem svůj úsměv do dlaní! Vždyť každý den jsme blíže náruči, které odevzdáme duši bez ptaní! Obrať se nad úsvitem a věř, že jsme jen poutníky na cestě za okamžikem, který neskočí! Obrať se nad úsvitem, ty, který ke mně přicházíš, Slunce nám cestu prosvětluje a večer se nám uklání! Obrať se nad úsvitem, když ještě lehce spíš, stojíme před úkrytem, víc mne nespatříš! Flétny jak meluzína skrytě a pisklavě mne probouzejí, ještě je venku zima, však skráně nachovějí... A růžolící tváře se na mne usmívají, tvé dětské oči toužím spatřit a vstávat s tebou s radostí, né v pláči, až řekneš: Ty můj sedmispáči, probuď se a směj se! Obrať se nad úsvitem, jenž nám cestu ukazuje a měsíc nocí dlouhou pluje, zatímco láska vedle odfukuje a já s veršíky pod hlavou si tančím známou dálavou do krajin němých dlaní, až nad úsvitem položím se do nich!