A voda češe trávě vlas
když se vleče líně korytem
ve vyprahlosti bez příkras
ve svém těle rozbitém
stíny starých stromů vyprávějí
dávné příběhy jež kamsi odnes čas
třpytky slunce se na hladině chvějí
voda teče po proudu i mimo nás
a my tu vodu nabíráme
do dlaní jako posvátnou
doteky vděčnosti nejsou hrané
nechme vodu v našich srdcích plout...
Nic není tak samozřejmé, jak se zdá, o vodě to platí dvakrát, o té skutečné i v metaforách. Moc hezká poezie, lehce protéká, oživuje představy a jako voda má očistný účinek i na duši, M.
Osvěžila mě, ST.
Děkuji pánové, že jste si udělali chvilku a zastavili se...Voda je dar, často si to neuvědomujeme...Původně jsem chtěla psát o něčem jiném, leč toto naladění mě zavedlo sem...
Trochu mi to připomíná Siddhártu od Hesseho. Samozřejmě ST.
Lindosi, díky... takový příměr mi lichotí,ale takových výšin se opravdu nedotýkám...
jak jednoduše a s vděčností se dá napsat taková krásná báseň o vodě...děkuji
Díky,Martine... Je asi jen málo věcí, za které bychom asi neměli cítit vděčnost. Voda je cenná a jen málokdo si to uvědomuje,bereme to jako samozřejmost... :-)