Stejně jako tě míjím s tváří pod hladinou,
tak ve výškách proplétáš mi plíce,
na konci dne nás ale čeká stále stejný záchvěv,
uvědomění, jestli ještě chvíli budeme žít;
nebo jestli polozapomenutými něžnostmi
na jediný okamžik mi rozproudíš tělo
i když s odcházejícím dnem budeme se znovu ptát
jestli nám v žilách proudí ještě dost krve.
Stejně jako tě míjím se zavřenýma očima
odolávám touze otvírat dopisy, které mi nepatří
stejně jako lásku musím zachycovat absurdními obrazy
to proto, abys mi pomohl najít
kam patřím a nepatřím
Tahle poezie se mi líbí, plyne lehce, navozuje krásné obrazy a přitom je srozumitelná, ST, M.
Těžko lze uchopit to neviditelné, jenž prochází kolem nás, když se díváme očima, které "vidí". Těžko se smířit s tím, když bych chtěl patřit...a nepatřím. Snad horší je patřit a chtít nepatřit. Tam kde se rozbíjí status quo, vždy duše pláče.
Rád jsem tě zase četl...
ST
láska a pochybnost, kdo vyhraje..? Moc pěkně napsané.
Moc pěkná!
Taková poezie mě baví. ST.
pořád proudí v žilách...překrásná báseň
Jsem rád, že jsem ..basnicky.. znovu otevřel, protože o tohle bych nechtěl přijít. Nádhera!!!
Lucko, jsem rád, že Tě opět mohu číst. Volná poezie dle mého gusta. A je hustá. S. Tip