Rozhlížíš se
a já stále vidím
tu stejnou jiskru v oku
přes ty chladné noci
čekáš, až se vrátím domů
sama dobře víš, že
mám své chyby
také plus pár
hříchů k tomu
to mě jen cestou
zastihla vichřice
a odkryla mé špatné stránky
s pláčem a sklenkou
bourbonu rozjímáš,
přemýšlíš, jestli
zamknout na dva zámky
ale já myslím, že se rozední
pokud chvilku počkáš
i když nemám tucha kolik ještě dní
možná sleduj hvězdy, hlavně
ty co padají... a nikdo neví kam
víš, láska je jako záhada,
iluzorní snění
a chtíč je pouhý klam
Možná, že jen pouhý klam
Publikoval(a) Makaveli dne 24. prosince 2017
Anotace: Poslední v tomto roce... :-)
Díky Maki, že jsem si mohla ještě letos přečíst tvoji další báseň a už se těším na tu první v dalším roce.
Pěkné vánoce i tobě, chlape.:-)
Ta je výborná,ať se daří.
Nádherná smysluplná emotivní báseň...
Víš...je svým způsobem průzračná. Sice se těsní ve slokách, ale když chceš, můžeš jí i slyšet. A pokud jí opravdu chceš, máš na to ji i dát...sám víš co:-).
Díky...za poezii...
ST
Krásná. Něha od chlapa, to je zvláštní krása!
Pěkné, líbí se mi.
Je hezké přiznat, že máš i špatné stránky. Každý je máme i já. Moc pěkná poezie.
Všem vám mockrát děkuju.