Okovy duše

Oko po oku, den co den já kovám si řetěz svých činů já stavím si závaží jak kovadlina velké však pod jeho tíhou hynu snad lehčí bude ta duše má. Pak jednou mi to někdo spočte každičká lež a stejně tak i zrada přidaji váhu na mojí vypuštěnou duši a řetězy mě obemknou jak tělo hada a snad i pod jejich váhou budu volný já. Že dobro které v životě učinil jsem od všeho zla mě vykoupí že jak jsem mohl všem pomáhal jsem ať to bylo či nebylo hloupý snad tohle volnost mé duši dá.