Letní porce horka a strachu
z podzimních dnů,
z mlh, tříd a kanceláří.
Na podzim je poslední nadějí
světlo babích dní, odcházející léto.
I Ty mi přinášíš
(vlasy dávno bílé
a dlouhé chvíle před usnutím),
úlevu v horkých dnech
předzvěstí sněhových závojů.
Jako ty poslední, nesmělé letní dny
jsi moje měkké denní světlo
a večerní šumění splavu v uších.
Kam dávno vyhasly červencové ohně,
tam pošlem chvění zesláblých vášní.
Pořád Tě vidím před sebou,
a mlčky volám tep Tvého srdce.
Snad odcházíš, štiplavým dýmem
prosincových dnů a ještě se ohlížíš.
Snad ještě pár posledních dní,
než závěje zahřejí
zas jiné.
Tak jo, tohle se ti povedlo...ST.
Bezva čtení!
No Mari, tady ses teda vytáhla holka. Smekám, moc pěkná báseň.
No jasně, nemá to žádnou strukturu, žádné omezení, tak to jde :-)))
A děkuju!
Tebe ještě nepustil ten písničkový text?:-)
No nepustil, to nemoh, ještě neni dokončenej :-)
Pěkná